Anotace: ...po dnešním dnu v práci
Rotříštěna
do hystericky unáhlených
buněk
tabulkového procesoru
mozkové tkáně
zahlcuji
mobilní síť
unavených myšlenek
polopravdivou směsicí
všechápajících úsměvů a slov
připadám si jako robot
s podivně nainstalovaným aparátkem
místo srdce
asi se něco pokazilo
nejspíš nějaký virus
zákeřné povahy
a nenavratitelných škod
červík co nahlodává
systématické pokyny
civilizačního života
jen proboha
žádný fyzický kontakt
/a já jako na potvoru
bych tak kontaktovala/
Pohybuji se usmívám
jím spím
a občas tvořím hodnoty
jen v kousíčku
tam dole v posledním šuplíku
sním o tom
že jsem se stala slunečnicí
Rada: kladivo na robota a povinně sázet slunečnice... všude... na zahrádce, do květináčů, do televize i klávesnice... do své kůže :-*
07.11.2007 09:38:00 | Levandule
Geniální....hm hm...že by...ale né...jenom poněkud přepracovaná...asi potřebuji ty gabkinovo ranní sluneční kolektory...jo Tony nemluv na mě sprostě jo...stačí že podobný nadávky používám v práci
06.11.2007 18:32:00 | Lucie Teru
báseň je geniální ... zřejmě to bude způsobené geniální autorkou ... :-)
06.11.2007 17:12:00 | vapiti
Slunečnice do toho mrazu... a dělat kvadratizaci a také bilanci efektivnosti, atd...
06.11.2007 16:36:00 | Bíša