V myšlenkách brodím se jako v řece,
nohavice ztěžklé za sebou vleču,
ve vlnách vidím tě najednou přece,
před srdcem svým stejně neuteču,
mlhové opary se v rákosí válí,
v ptáčcích co zpívají ,slýchám Tvůj hlas,
v oblazcích odráží ,se ty chvilky jimž jsme se smáli,
jak strašně jsme přáli si zastavit čas,
přeněžné doteky se do kůže vpily
laskavá slova jsem ke břehům dal,
navždycky bude Tvé bytí mi dávat dost síly,
abych se proti dravému proudu životem dral...
je krásná tvoje báseň, obsahově moc krásná
jen v posledních dvou slokách poslední dvojverší by mělo být kvůli rytmu kratší... ale rozumím tomu, že chceš vyjádřit víc, než se do těch slov vejde, tak nakonec, co na nějakém rytmu sejde... :o)
připomínají mi tvoje básně texty Učedníků ... nechtěj, co zpátky se nevrátí, jdi kam jsi nešel... a tak
hezké dny
14.11.2007 07:23:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd