Podivně

Je mi smutno,
psáti tyto řádky,
tak proč cukám hlavou od oprátky,
katerou si sama nasazuji.
Mořem plným mrtvol pluji,
dnešek mi zítřkem,
ač zítřečk nemám,
snad, kouskem duše dobro konám.
Stínohra za stínítkem.

Popraskané omítky,
špinavé koberce
v pokoji.
Divné věci psány za lomítky,
ráno! - Prober se,
s večerem nikdo nespojí.

/Snad o to ani nestojí./

Nejsem to já,
to ona mě zná!