Anotace: Možná ze strachu... se někdy rodí řádky ...ze srdce
Na louce, z oblázků
Poskládaný, v obrázku
Vodní hladiny
Obličej nevinný
Studánka, upřímná
Přeci nebude ti lhát
Je tam, střepina
Ty nevíš, proč se bát
Srdce tvé, prozradí
Co jeden nikdy neví
Smutku, pozadí
Proč jen tolik bolí
Ruka v hrubé tváři
Počkej, přeci není tvá
Už zlem, nezáří
Kovová, hoblina
Prstíky, spálené
Z čeho prosím, řekni mi
Z lásky, pro tebe
Paprsky prvními
…Dnešního rána
09.11.2007 19:44:00 Severka
Střepiny se dají vytáhnout, rány zacelit obyčejným pohlazením...
i rozespalé srdce ukazuje směr...na křižovatkách života...:) *
09.11.2007 15:26:00 prostějanek
Spálené ruce?
Jeden nikdy neví...
a čím víc, tím hůř.... to jsou ty lidský zamotance ;)