Návštěvnost
Až budu umírat
Až budu umírat
Anotace: Napsala jsem ji už dřív, abych si sama něco srovnala v hlavě, po rozhovoru o euthanazii. Smrt i život patří k sobě, a my bychom o nich rádi rozhodovali...doufám, že k tomu nedojde. Pokora je důležitá, a je směšné myslet si, že všemu rozumíme...
tak chci to vědět.
Nechci si do kapsy lhát,
a na dvou židlích sedět.
Když to půjde,
chci být připravená :
věci si srovnat
krámy vyhodit
a rozdat všechno,
co nejde s sebou vzít...
Všechno má smysl,
jen to teď divně vypadá.
Na život odpověď,
nakonec jen SMRT zná.
Nic není jisté
- jen ONA,
úplatky nebere,
nepodvádí.
Ve světě doma
- stále v akci –
s námi...
Až budu umírat,
tak chci to vědět včas.
Nebýt vydaná
jak věc napospas.
SMRT přijmout,
do náruče ji vzít -
se sebou
lidmi
i s Bohem -
v tichu se usmířit.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskTak nevím...
12.11.2007 20:26:00 | Bíša
Myslím, že to poznáme, kdy to přijde. Vyrovnanost, smíření se, uleví se...všem.
1*
12.11.2007 18:46:00 | cevert
Ano, smrt patří k životu, ale většinou přichází, když ji nečekáme. Kdybychom věděli, kdy přijde, snažili bysme se tomu ze všech sil zabránit, i když bysme tomu stejně nezabránili. Je na nás, abysme se naučili přijímat život takový jaký je. Přijmout i smrt. Teprve až se smíříme s životem i se smrtí, budeme šťastní...
A ještě k euthanasii: Myslím, že to nepřináší nic dobrého. Je pravda, že pro lidi, kteří se trápí těžkou nemocí a chtějí zemřít, by to bylo vysvobození. Jak už jsem psal výše, smrt je součástí života a neměli bychom před ní utíkat. Není to přirozené, je to proti přírodní zákonitosti i proti lidským morálním zásadám. Osud sám rozhodne, kdy přijde náš čas...
11.11.2007 17:32:00 | Chancer