Jak šel čas

Anotace: Představa obyčejného štěstí. Škoda, že je to jen představa.

Miláčku...
budeš chtít snídani ?
Ne, ne, ne !
To, co mi šeptáš,
jsme celou noc ,,snídali“.

Lásko,
probuď se,
už to začalo !
No tak, musíme jet.
Vezmi tašku,
jedem do porodnice.
Hned teď !

Taťko,
vstávej,
kluci už snídají.
Jdete na ty ryby.
Já vím,
ale oni se moc těší,
a na Tebe čekají.

Ty už vstáváš ?
Dnes prvně
do práce nemusíš.
Proč?
Přece...aha, už to víš.
Polež si
- snídani ucítíš.

Dědo,
slyšíš mě ?
Co bys rád k snídani ?
Přihřeju Ti tu polívku
od Marušky.
Je to vývar.
Pak s nohama
zacvičíš.
Cože ?
Jo, víc nahlas
- pak mě uslyšíš.