Zimní víla

Někam se vytratila
a přesto stále věřím,
že ještě někdy najde se.
Ta stará dobrá víla,
co ke každičkým dveřím,
vždy plnou náruč donese.

Kde asi takhle zrána bloudí,
zkřehlá prvními závějemi,
možná, že zabloudila.
Úsměvem mě však neobloudí,
mé srdce možná zahřeje mi,
kéž by tu se mnou byla.

Otevřu okna dokořán,
to aby našla ke mě cestu,
až bude hledat teplý kout.
Možná že přijde mlhou rán,
až k mému rodnému městu
a já jí nechám tiše vplout.

Pak zavřu okna na závoru,
možná si koupím okenice,
to ať mě nikdy neopustí,
však raději tu do úmoru,
dál budu čekat fujavice,
v kterých se ke mě spustí.