Žebračka
Žebračka
Stojím tu shrbená uprostřed cesty
a žebrám u lidí o kousek štěstí.
Všichni mě míjejí a kašlou na mě,
jsem pro ně odpad co válí se na dně.
Nevědí, co mi život dal,
nevědí, že z krutosti zpět si to vzal.
Pár očí stáčí se a hledí na mě,
záblesky poznání skrývají umně.
Nejsou si vědomy, že skončí jak já,
žebrat o štěstí snadno se dá.
a žebrám u lidí o kousek štěstí.
Všichni mě míjejí a kašlou na mě,
jsem pro ně odpad co válí se na dně.
Nevědí, co mi život dal,
nevědí, že z krutosti zpět si to vzal.
Pár očí stáčí se a hledí na mě,
záblesky poznání skrývají umně.
Nejsou si vědomy, že skončí jak já,
žebrat o štěstí snadno se dá.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Štěstí ani vyžebrat nelze, soucit ano, obecně má každý člověk více toho smutného, než šťastného. Vždy si vzpomeň na písničku "Každá trampota má svou mez", určitě najdeš hodně lidí, kteří jsou na tom hůř... nevím jak jsi na tom Ty, ale přeji Ti víc toho hezkého.
12.11.2007 20:53:00 | zzlatý
To je moc hezký...už nikdy bych o štěstí žebrat nechtěla...doufám, že tohle už je za mnou =)
12.11.2007 20:24:00 | Maddean