Stesk

Jen na chvíli,
schoulit bych se chtěl,
nemyslet na popel
a s tlukotem srdce snít

Zahřát ten žal,
jenž radost mrazí,
dřív než kat,
mou hlavu mi srazí

To hřejivé teplo hebké náruče,
jen dech jako na podzim,
když vítr větve klaní,
to asi nikdo s tím mi neporadí