Anotace: Tak jsem měla znovu potřebu vypsat se z deprese, smysl to nedává, ale je to vyjádření mých pocitů. Snad se v tom někdo najde.
Stojím na útesu sama, nevím kudy dál.
Poslední zbytky naděje mé vítr odvál bůhví kam!
Stojím na útesu sama, kolem jen moře bouřící,
nevím kudy dál, teď babo raď, mé duši křičící!
Stojí nad propastí, v duši mi řezná rána vězí.
Jsem v pasti, sama spoutaná na pustých březích!
Ten, kdo mi život dal, ten mi teď ortel podepsal,
posílá mě na věčnost, duši mi pořezal.
Topím se ve vodách věčnosti, dech mi dochází,
všechny mé hloupé otázky odpovědi nachází.
Cesta rychle ubíhá, stojím uprostřed rozcestí.
Duše má je na mučidlech, křičí bolestí!
27.05.2008 14:34:00 Bubble - miluje - slunečnice
Ty pocity a všechno je mi moc známé.. je zvláštní, kolik lidí se takhle cítí.. moc pěkně napsané :)
12.03.2008 15:15:00 jaňa
v tom jsem se uplně našla... jako kdybych to psala já... akorát že bych to tak hezky nenapsala
07.03.2008 20:12:00 spare
Bolest duše...málokdo "tuše",
že je horší než třeba bolest zubů,
a hlásí se o záhubu:(
25.11.2007 11:41:00 symphonicsoul
Vydej se cestou tou,
kterou srdce tě povede,
nech duši nadechnout,
ať vyletí do nebe...
24.11.2007 22:34:00 Kávový Poutník
Taky jsem spoutaný. S největší chutí bych se rozbil na nejmenší částečky na světě a koloval....a koloval...
24.11.2007 22:12:00 night.rainbow
Také si tak občas připadám. Tvá báseň je jako kdybych se mrkla do zrcadla a viděla svou náladu... Snad však naposled! :-) Povedla se ti ;)