Anotace: ...***
Dnes vzpomínka vynořila se z hlubin oceánu mého mozku,
dávno já ji poslal na dno s težkým kamenem kolem krku.
Během té doby v písku a tmě ztratila všechnu sílu,
nechat ji odnést proudem nebo poslat zpět dolů?
Svěřuji ji vlnám, v mém moři pro ni už místo není,
na svých hřbetech ať odnesou ji na ostrov zapomnění.
Odpouštím ji mračna bolesti, jimiž bouřku způsobila,
krásná mořská panna, přestože nechtěl jsem, mě opustila.
každé malé mořské víle,
časem steskne po moři.
Že lákala tě k sobě mile?
Ach jak muž rychle ochoří!
Srdce žalem - ztrátou praská
v mořských pěnách mizí láska..
Ne tvoje, té víly..
16.02.2008 23:31:00 | Lady Carmila
Zezačátku mě vůbec nenapadlo, že to bude o opouštění. Němělo to moc hořkou příchuť, spíš takovou lehce sarkastickou. Hlavně proto mě to zaujalo, je to fakt krásná báseň.
09.12.2007 17:35:00 | Grafomanická MIA