procházim náměstim
vidim stovky
dětí co budou
zapomenutý
vymazaný
nikdo o nich neuslyší
stovky
beznadějnejch hovad
co budou doufat
že o ně někdo zakopne
vidim zoufalství
v jejich očích
procházej se
jak mrtvoly
a čekaj
že jim všechno spadne do klína
vidim násilnost
nevidim srdce
nevidim důvěru
ve svoji vlastní práci
nevědí
co je nadhled
a humor
čtu stovky
zoufalejch dementů
s potřebou něco řikat
když nevědej co
čtu i sebe
Takovejch lidí dneska je hodně,co čekaj,až jim něco spadne do klína.. líbí se mi tvý zamyšlení v těch básních,to jim dodává jakousi naléhavost a aktuálnost.
06.01.2008 14:03:00 | animovaný medvídek Pů
Hmm to je ale tvůj pohled, tvůj pocit, tvoje mrtvola, tak obživni :O) a vnímej i to hezké, to když někdo vezme do náruče své děcko, to když se mladí políbí, tak trochu nesměmle, když dívka koukne do výlohy s chtíčem,ale pak se usměje a koukne na nebe.
17.11.2007 23:17:00 | Jahudkka