Triko naruby,
v rádiu ranní džez
- kvílením trubky
plní se uši i dřez.
Chvíli rve oblohu,
pak hladí po duši,
chci dál spát,
tělo deficit vytuší.
Citu, spánku i vědomí.
Je mi slabě sladko,
vznáším se kuchyní.
Jak černá díra
táhnou mě ty zvuky
do nebe.
Z výšky zírám na sebe.
Poslední věta je jak vystřižená z nějakého vyprávění o klinické smrti...
Občas se nám zdá, že je naruby celý svět. Ale nejsme to my, kdo je tu naruby?
18.11.2007 19:47:00 | Chancer