Byli jednou dva blázni,
kteří si stále něco namlouvali,
spolu jim bylo jak v lázni,
svět si hezčí malovali,
veselými barvičkami z drogérky,
měli ze šedivého světa prdelky.
Slunce mělo vousy, měsíc maskáče
a světu z toho veselí bylo do pláče.
Přišel na to, že zhatí jejich nadšení,
tím, že se úplně celý načerní.
Jenže blázni žili ve svém světě,
a to úplně na jiné planetě.
Tímto končí tento příběh,
někdo má jiný svět,někomu stačí výběh.
Po prvních řádcích mě napadlo, proč není řazená ve srandovních, jak jsem ale četla dál, úsměv mi pomalu mizel ze tváře,a když nad ní tak přemýšlím, zdá se mi pravdivá čím dál víc.
19.11.2007 14:41:00 | Veru