Prožívám zas další krizi,
naděje v krásný ve mně mizí.
Hledám datum v kalendáři,
slzy tečou po mý tváři.
Nechci chodit mezi lidi,
stejně do mě neuvidí.
Nemůžu říct přeci s bohem,
chtěla bych mít všechno honem?
Věci nejsou jak by měly,
jak by moje city chtěly.
Prázdno zdobí mojí duši,
a ty myslíš, že mi sluší?
Chtěla bych být někde sama,
kde se bude hojit moje rána.
Změny stále nepřichází,
mně ale pořád něco schází.
Přestávám věřit, že za to stojím,
ztratit jeho, to se bojím.
Nejde mi to na rozum,
a že ze mě táhne rum?
Jestli za to vůbec stojí,
že se ke mně vrátit bojí?
Už dopsala mi tuš,
vím, že může být i hůř...
Naprosto chápu, navíc je to mooooc hezky napsáno.
Držím ti palečky, bude líp neboj...
21.11.2007 12:38:00 | Dračičák