...o kouření
...o kouření
Anotace: též skoro archivní
na lavičce pod Petřínem
škrtám sirku,
druhou, třetí, fouká,
první zadýmání je na světě,
odchází všednost,
přichází klid a nadhled.
Dole to hučí jak na splavu,
v kalné vodě velkoměsta to trochu víří,
zajímají mě ale víc stromy,
začíná jaro.
Vůně tabáku se rozlétla
kolem paní s kočárkem
a dál...
Nedovedu přemýšlet o světě,
věci prostě jsou,
lidi dělají, co dělají,
slunce svítí do očí,
kouř se rozplyne.
Na lavičce pod Petřínem
dýmka zhasíná.
... kolem projel bagr
... a ještě jednou.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
... jen tak si být, ...
být součástí toho všeho,
... je tak si užívat ...
ten pocit závrati na kolotoči života
... dokud se otáčí ...
*- ... jo sedíme na něm všichni, na tom šílenym řetízkáči ...
.... jenže na rozdíl od většiny, ... my si to řácky užíváme ...
28.11.2007 14:55:00 | HarryHH
taky jsem tam sedávala a kouřila(cigarety), bydlela jsem přímo na ˇUjezdě, přímo pod Petřínem...Ach to už je skoro 20 let, cinkání tramvají...
22.11.2007 17:09:00 | simsa
