...o kouření
...o kouření
Anotace: též skoro archivní
na lavičce pod Petřínem
škrtám sirku,
druhou, třetí, fouká,
první zadýmání je na světě,
odchází všednost,
přichází klid a nadhled.
Dole to hučí jak na splavu,
v kalné vodě velkoměsta to trochu víří,
zajímají mě ale víc stromy,
začíná jaro.
Vůně tabáku se rozlétla
kolem paní s kočárkem
a dál...
Nedovedu přemýšlet o světě,
věci prostě jsou,
lidi dělají, co dělají,
slunce svítí do očí,
kouř se rozplyne.
Na lavičce pod Petřínem
dýmka zhasíná.
... kolem projel bagr
... a ještě jednou.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk28.11.2007 14:55:00 HarryHH
... jen tak si být, ...
být součástí toho všeho,
... je tak si užívat ...
ten pocit závrati na kolotoči života
... dokud se otáčí ...
*- ... jo sedíme na něm všichni, na tom šílenym řetízkáči ...
.... jenže na rozdíl od většiny, ... my si to řácky užíváme ...
22.11.2007 17:09:00 simsa
taky jsem tam sedávala a kouřila(cigarety), bydlela jsem přímo na ˇUjezdě, přímo pod Petřínem...Ach to už je skoro 20 let, cinkání tramvají...
