Balada o Confused

A zase se plácá v citech jako malé dítě, říkají lidé a ukazují si na chudáka malou confused.
A zase pláče nad rozlitým mlékem, říkají pobouřeně.
A zase má chuť bojovat, křičí.

Je to hloupá nána tvrdí.
Je to naivka s křehkou duší.
Je to naivka se vztekem.

Ty davy znají confused dobře.
Ty davy ji potkávají den, co den.
Ty davy ji pohrdají.

"Je jiná." šeptá pár hlásků.
"Jé svá a skvělá." tvrdí pár osob.
"Měl jsem ji rád." křičí jeden.

A to ji zasáhlo. Slyšela ten hlas.
A to ji zranilo. Slyšela onen minulý čas.
A to ji bolelo.
A to ji vrylo do srdce díru.
A to ji vehnalo do očí slzy.

Bolí to...
Bolí to...
Bolí to...

"CO by tak chtěla víc?" ptají se.
"Co by tak čekala?" zní jejich otázka?
"Co by tak z toho měla?" křičí confused rozhořčeně do tváře.

Chtěla by být vílou.
Chtěla by cítit jeho vůni.
Chtěla by být jeho.

Chtěla by...
Chtěla by...
Chtěla by...

Nemůže.
Nemůže.
Nemůže.

Nikdy už nebude.