Uzavřený kruh

(Doba nám vypíchla oči
Kruh se uzavřel
A my stojíme v místech
Kde cítíme svoje odhalená záda
A prázdné prostory za očima
Stojíme beze slov
Chycení do vlastních želez)

Vyhaslé pohledy lidí
Co vidíš každým dnem
V ulicích
Vystrašené oči
Co pláčou a neslzí
A trosky lidí
Co stojí nad hroby svých předků
A nemají co říct
Došla nám slova
Které jsme stejně nikdy
Neuměli používat
A jak se probíjíme v davu
Stejně nevíme kam dál
Jsme stejně ztracení
Jako naši dědové
Kteří od nás čekali víc
Jsme stejně zoufalí
Jako umírající na starých bojištích
Jsme zatracení
Sami sebou
Dobou v níž jsme odsouzeni žít

Jenom když pohladím tebe
Tak vím
Že ty jsi ta cesta
A naše nenarozené děti
Možná pochopí víc
Možná že nebudou beze slov
Stát na našimi náhrobky
Možná že stanou se znalými

Teď už tiše psst
Pojď spát
Zítra je další
A snad lepší
Den
Miláčku můj