Přichází ladně,
štíhlá dáma,
šat v barvě safíru
a čarotemný plášť...
Vítám ji na prahu,
je mi důvěrně známá,
však dnes si zakrývá
závojem krásnou tvář...
Neptám se, čekám...
chvilku váhá,
pak odhaluje
smutku stín...
Inverzí citu
postonává...
a doufá,
že ji rozjasním...
Musím ji zklamat...
Však znám sílu,
mlhy, inverze
rozptýlí
jen Láska
ze srdce Vesmíru...
Stačí se nechat
políbit...
...a já posílám všechno co mohu v sobě ted´ pozbírat . Moc se Ti povedla , jinak u nás taje a svítí sluníčko a mám z toho rýmu Opatruj se Jirka Kavec
23.11.2007 12:22:00 | kavec