Čas už si zas hraje na pravdu a lež
přitom nemá žádnej důvod
mi tě připomínat
Je to prostě jen časová smyčka
který ses tak nějak nevyhnul
A nemusel jsi nic
- hnout prstem
nebo mě milovat
Propletl ses mnou
a nemusel jsi nic
- všímat si mě
- milovat... mě nebo kohokoli
kdo by o to stál
Jsi tady
a to mi nikdo neodpáře
Jsi já a jsi nejvíc
A nemusel jsi nic
- jen žít... pro kohokoli
PRO NĚJ
A láska je na všechno krátká
hraje si na lež a pravdu s časem
a kreslí smyčky kolem tebe
abych nezapomněla
Ale i bez smyčky jsi tady
a já nezapomenu
A ty nemusíš nic
- náhodně mě potkávat
- přehlížet mě
- hnout prstem
A milovat můžeš koho chceš
Kohokoli, kdo prostě jen
NEBUDE JÁ
/...Hraje mi při tom Jacques Brel.../možná to těmi slovy.../možná svou osobností
Vždycky mi dáváš kus sebe samy
14.01.2008 23:39:00 | Jasmin de Paris
Přemýšlím, co ti vložit do komentáře... Nic mě nenapadá, snad jen díky! Díky, že ty moje časový smyčky pomáháš rozmotávat!!!
24.11.2007 23:39:00 | Aranael