Sedím s setmělém pokoji,
Celý svět se se mnou otáčí.
Krutý život,zlý svět,
Připadám si jako rudý květ.
V rudosti je ukryta bolest,muka,trápení,
Celý život je pouze o strádání.
Slzy kanou lidem po tváři,
Ale jednou se celý svět opět rozzáří.
Nebude žádný strach
a zem se obrátí v prach.
Lidské tělo v zemi hnije,
ale silné srdce stále bije.
Duše do nebe letí
a ptáci kolem ní plachtí.
Je tak lehká,bez starostí,
prožívá už jen radosti.
Páni, dlouho jsem nečetl tak optimistickou báseň plnou naděje:-)
Bohužel je pravdivá, ale moc pěkně procítěná a skvěle napsaná. Nechápu jak mi mohla potvora uniknout...
Přístě prosím o vzkazík o nové poblikaci Gabčo ju?
13.01.2009 15:57:00 | Kovik