...
pro nekonečnou dálku
nejasných konců cest
déšť vonící po růžích
do snů nedosněných
lampa
na břehu ztichlých měst
ukazuje palcem dolů
a měsíc
za větvemi bez listí
jako by spal
vítr rozmazal
mu na tváři pihy
...
Tahle báseň mne vytáhla od počítače na balkón... čistím si šedou kúru. :-)
27.11.2007 20:19:00 | Aťan