Dnes ráno.
Jak neskutečnou ozvěnou
znějí mé kroky
na skutečné dlažbě.
Ulice pustá burácí.
Temnota padá,
lomí se pode mnou,
zoufalství střádám.
Zkus víko rakve
zavřít nade mnou,
možná chci slyšet,
až cvakne
Tééda, fujky, víko rakve ... dnes vyšlo sluníčko, aby potěšilo Tě, třebas jen maličko, já jsem se na něj totiž úsmala a všecko dobro Ti poslala ... Snad to k něčemu bylo ...
28.11.2007 16:08:00 | NikitaNikaT.
přeji veselejší myšlenky :o) pod nohy křupající sníh, v hlavě cinkající smích...
28.11.2007 07:39:00 | Martinecka23
Co napadá ranní cestou do školy mě, to nechtějte vědět! :-)
27.11.2007 21:46:00 | Chancer