Černá křídla

Černá křídla vlají s větrem,
Jak lidstvo opovrhuje světem.

Člověk sám sebe ničí,
Uvnitř něj jen zášť klíčí.
A bude ničit celou Zem,
Dokud nezbyde on sám jen.

Pak začne litovat sebe
A začne prosit černé nebe.
Jen peklo se otevře
A čelisti své pevně sevře.

Nezůstane ani člověka, ni zvěře,
Jen tu a tam zbloudilé keře.

Láva bude téci po pevnině
A led bude na mořské hladině.
Pomalu začne uhasínat, co hoří
A voda ubíhat před skalami, co se boří.

Nebude dne a noci na rozlišení,
stejně se nic nezmění.

A v srdcích, co umíraly
Se na povrch slzy draly,
Že nezabránilo se dříve všemu,
Už není pomoci lidskému plemenu.