tajných věd buď bakalářem
světa kraj procestuj celý
noci probdi před oltářem
či v mnišské se udus celi,
s ďáblem pakt měj podezřelý
marně luštíš šifru ženy,
blábol jen píšeš neumělý
co list do koše odhozený
ať zvou tě všichni elegánem
jen v bělostném tě vidět límci,
či malířským stůj před stojanem
a domov zvol si při hostinci,
na falešnou vždy sázíš minci
pravdu ve svém jen hledej nitru,
tak vyžebrej groš na cizinci
a z hlavy pusť tu ženy šifru
že problém nepopřál ti klid
ač řadu let si dáváš práci
jak tuhle šifru rozluštit,
tak bloumáš jen jak tažní ptáci
až spočineš na matraci
v podzimu žití u kamen,
ta myšlenka se však stále vrací
- jak rozluštit šifru žen
Muži neví, jak rozluštit šifru žen.
A ženy neví, jak rozluštit šifru mužů.
Nikdy nebudou vědět. Moudrý luští šifru
jedince. Každého zvlášť...
02.12.2007 21:59:00 | G30R63
Pokud luštíš sudoku, tak s ženou je to jen o něco málo víc složité. Většinou podlehneme krásným očím.
30.11.2007 19:15:00 | Liv
To jen kdosi nám cosi vložil do genů
do té tajemné šroubovice
abychom znali více...víš?
30.11.2007 14:02:00 | Hančí
Fígl je v tom, že vlastě žádné složité šifry nemáme...;)...
i když, na jeden zašifrovaný úsměv jsem si vzpomněla...*
moc pěkná báseň...
28.11.2007 18:56:00 | Severka