Bílé límečky
Bílé límečky
skleněného pekla
a železných pavučin.
Ranní skomírání
přechází
do divokého shonu
černá taška
černé mokasíny
krk sešitý kravatou
tělo prosáknuté nikotínem
na zastávce tramvaje
číslo dvacet pět.
Židle se otáčí
monitor
hlučící ventilátory
káva z automatu
druhá,třetí...
a něco zbytečně důležitého mezi tím.
Odpolední opojení z rotujících míčků
milenecká večeře s ukradenou vášní
spěch domů
milosrdná lež
večer nudy
manželského usínání
a další den...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tiskkrásně jsi vystihl nudný život nás všech.Nás všech obecně, protože většina lidí žije víceméně monotoně, aspoń od pondělí do pátku.
Honí me se za svojí pracía svými úspěchy a to, co ej venku nevidíme.Lžeme si do očí a krademe si krásné okamžiky sami sobě..
06.12.2007 15:57:00 | Breakthru
...vidíš správně cejch doby...znám trasu tramvaje čísla dvacetpět...pravda, v tom to až tak není...jen v tvé básni právě to číslo pěkně zní... :)
02.12.2007 23:47:00 | Lota
Díky...to bych chtělo, ale kde vzít a nekrást :-)
29.11.2007 16:47:00 | Lupus
Tahle báseň mě hodně oslovila...používáš moc pěkné metafory...;) rozhodně nenosíš růžové brýle, ale občas by to chtělo trochu světla...asi si pořídím rejžák a začnu drhnout začmouzenou oblohu...*
28.11.2007 19:13:00 | Severka