Řeč a slova...
Řeč a slova...
Vyprahlá poušť...
Už nic neříkej, bolí to.
Už nic nepiš, pálí to.
Jen se mnou pojď a nemluv.
Tvé teplo chci cítit, naplňuje mne.
Usměj se...hřeje to.
Pojď se mnou a neboj se...
Zavedu Tě tam, kde nám bude dobře...
Jen poď, cesta je dlouhá...
Buď tu se mnou a zahřívej mě...
Nechci nikoho, jen Tvé tělo..
už nic neříkej...bolí to
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
Cumáčku, mluvící ústa nebo spíš jazyk jsou částí těla. Píšoucí ruce taky. Tragedie. Kdyby... Já mám pocit, že když mluvím a píšem, měl bych dřív uvažovat, co ze mne vyjde ven. Ale zvyk mluvit co mi napadne hned a zejména bez zpětné vazby je to, co škodí nejvíc aniž si to uvědomuji. Pak se v noci vzbudím a teprve tehdy mi to dojde. Nejhorší je, když tlachám ve vážných souvislostech. Tvá báseň mě přivedla k téhle úvaze a děkuji Ti
29.11.2007 12:32:00 | Petbab
