Opium

Lehká jako pírko
jako zažehnané neštěstí
jsem tvá utlumená bolest
denní dávka tvé neřesti

Vznášela jsem se nocí
a měsíc pohladil mou tvář
snesla jsem ti hvězdy na víčka
a anděl mi vykouzlil svatozář

Myslíš si, že jsem neskutečná
když v závoji noci jsi polapen
přelud už kreslí mi stíny na čelo
když toužíš být mrtvým motýlem

A i když ti křídla utrhnu
tak ty nebudeš krvácet
ztrácíš se totiž v mém opiu
dokud se s ránem zas nezačnu vytrácet...