Anotace: Jako malá holčička jsem jednu opravdu viděla na vlastní oči. Sice nelítala, ale nadělovala u sousedů(v přízemí). Bylo to zvláštní, já se vůbec nebála. Teď už se to neděje, ale já ráda vzpomínám. A svým dětem jsem takhle nadělovala. Vzpomínáte taky?
Venku se zase všechny čerti žení,
psa by ven člověk fakt nevyhnal.
Je večer a nikde ani človíčka není,
když přízrak se pod okna přihnal.
Pod plachetkou osoba v bílém hávu,
vznáší se tiše vzduchem mrazivým.
Od okna k oknu si vystrkuje hlavu,
do ponožek dává líným i snaživým.
Jen podle zásluh každému nadělí,
tomu bonbóny, jinému brambory.
Všechno všem po zásluze rozdělí
a zase si odfičí za lesy, za hory.
Ponožky za okny výslužkou nadité,
očička dětem hned ráno rozzáří.
To Barbora dává dárky láskou zalité,
kterými se ji dát radost všem podaří.
...jsem se zasnila a vplula do tvého kraje...u nás na Barborku jdu si jen nařezat třešňových proutků...:-)
29.11.2007 20:51:00 | Lota
To u nás Barbora nikdy nechodila...
ale zas Lucie... od domu k domu...
špičaté nosy a každá sněžně bílá...
zlá kouzla vyhnat, pořádek sjednat k tomu...
je to pár pátků,
pak tady u Třeboně
zůstal jen masopust...
a Lucky - ano, koně...
:o)
29.11.2007 19:54:00 | Cecilka
To už jsem myslela,že zaniklo.
To je ale Mikuláš příjemnější-ale zase ti čerti...
Člověk si nevybere.
28.11.2007 21:24:00 | s.e.n