Tříšť

Jak kapka ve chvíli dopadu teď jsem
jak brzo na jaře rozoraná zem
uprostřed děje pro nějž nemám předlohu
a k původním tvarům se už vrátit nemohu

Jak kapka se rozprskne na tisíc malých já
a hmotu vody už téměř nevnímá
také já marně pátrám teď po své identitě
jak znovu silná být jak vyhnout se kalamitě

Jak otevřená zem co čeká na sémě slíbené
co nechápe čekání a nerozumí ne
s pažemi do vé zůstala jsem stát
tak kde je ten co slíbil mně navěky mít rád