Kdo zpívá písní červánkům
promodralým nebem
je rušen křikem vlaštovčím
aby zamkl rty
a nechal zaržát
luční kobylky
co usínají ve stájích z jitrocelů.
Brána večera zavrže
do tónů zlata hvězd
když zhasnou
ve vodách jezera
aby splnily
přání nesmělým milencům
kteří se drží za ruce
na břehu
pod vrbou.
Já si píšu
a závidím
v slepotě očí svých
že oči hvězdy padat nevidí
neboť skloněnou mám hlavu
nesmělostí zrádnou.