Sama na cestě pustými ulicemi
(vlastní duše),
zanechávám stopy ve sněhu
(kdo je zamete).
Rorate, caeli, de super...
Cesta do strma
po schodech
ke kostelu.
A oblakové, dštěte Spravedlivého.
Stojím pod nimi,
deštník pokrytectví v ruce.
Otevři se Nebe.
Ale stojím vůbec o to,
aby bylo otevřeno ?
Vydej Spasitele.
Jak to tak vidím
- už je mi Tě třeba, Pane.
Nastává advent,
jsem na cestě...
hmm, krásná, stopy života, pod otevřeným nebem otevřený deštník...hodně k zamyšlení 1***
03.12.2007 18:07:00 | cevert
Začátek nového liturgického roku...tohle období mám nejradši! :-)
02.12.2007 13:22:00 | Chancer