Bloudím ve svém nitru...
Ta změť myšlenek
mě nepouští ze svých
zákeřných útrob...
Jsem sám...
Potloukám se tam
a zase sem...
Volám do prázdna..
Cítím konec,
v tom v dáli hvězda vysvitá,
a volá...
Já jsem tvá cesta ven...
Většinou, když bloudíš, objeví se někdo, kdo Ti pomůže ven. Najde se hvězda, která Tě vyvede...Chce to jen trošku času...Neboj, ona přijde...
09.12.2007 20:32:00 | Nepojmenovaná