Prší...
Nejezdi pryč*
Bude to bolet...
Potom
na dálnici
ve světle reflektorů
a špinavejch snů,
co se vytrácej
...pomalu...
ze srdcí věčnejch spáčů
*
Naivky
co seděj doma
a kouřej třetí máčko.
Nic nevěděj
o dnešním světě...
...zas budou samy...
Proč mi, sakra, připomíná moje naivní, dětinský, nepoučitelný Já, co sedí doma a za záclonou čeká...že nebude samo a že on zas přijde...jenže dneska už se na zázraky nevěří...tak mám smůlu...do tý doby, než "zmoudřím". Pěkná básnička...moc
29.12.2007 09:41:00 | Veru