V lesích

Anotace: ...toť ten slavný keltský lid!

Tiše lesem jako kočka kráčí,
někdo se směje, jiný se mračí.
Dokonale splývají s přírodou,
jež je jejich matkou jedinou.

Prostý šat, v ruce zbraň,
srdce velí:Přírodu braň!
Zastavují se, slyší křik,
hrozivý římský povyk.

Boj je čeká a vlast jedinou,
o půdu jejich, zem milovanou.
Pokyny, zbraně vpřed a řev,
nebo snad bojovný to zpěv?

Zbraně řinčí, krev proudem teče,
někteří sténají umírajíc vkleče.
Boj dlouho naštěstí netrval,
neboť každý z nich bojoval
a římský vojáků jen pár,
tak skončil tento malý svár.

Kráčí zpět, zpět do vesnic,
jdou za ženami do světnic.
Obdivují krásy přírody, jdou vpřed,
tiše kráčí, nebolí je kdejaký vřed.

Bojovníci s tvrdou kůži,
to jsou ti praví muži.
Smrti se nebojí,
nic je nebolí.

V přírodu, osudu a své body věří,
jako pták důvěřuje svému peří.
Musí, jinak by nepřežil,
kdo by se pak za zem bil?

Zpívají, oslavují výhru malou,
ale pro ně nadevše milou.
Málo padlých, od Římanů klid,
toť ten slavný keltský lid!