Říkáte jen žádné chmury.
Ale co to na mne padá shůry?
Jako by tam někdo z vršku
pouštěl na mne smutků spršku.
Dávám slunci svůj střed hrudi
a čekám, kdy mou duši vzbudí.
Dál obracím se k světu zády
a stavím kolem sebe hrady.
Cimbuří a citadely
pouštím z luku šípů střely.
Má ruka moji ruku špiní,
jsem sobě vlastní zajatkyní.
Kdy padne sláva té mojí tvrzi?
Kdy bude konec?
Snad už brzy..
Projdi skrze zdi, své tvrze,
bez skurpulí, přímo drze,
ať Tě potom nemrzí,
že jsi žila ve tvrzi...
10.12.2007 21:15:00 | zzlatý