Když spadla ti první sněhová vločka do oka
po tváři teče tenký pramínek
vyprávíš mi o svém životě
plném smutných vzpomínek
Povídej mi o trápení
o lásce a věčném snění
další vločky tají ti na tváři
více pramínků vodou ji rozzáří
Je hodně lidí co má tě rádo
a hodně pro které trápit se nestojí
hodně takových co za to stálo
a taky lidí co pomoct se ti nebojí
Najednou ale nesněží
a tvá tvář je celá vhlká
Tak neplač už