Tóny noci

Je noc krásná a tajemná,
tou nocí kráčím;
hladí mi ramena;
a vlasy splétá v divoké vlny,
pak prstíky zahraje,
na lehounké struny.

Tou hudbou kouzelnou,
snažím se tě zmámit;
studničkou bezednou,
co něžným hlasem mámy,
dává průchod citům.

Podléhám každému z tónů,
jež nazvu skvostnou touhou.
Krása povznesena cinkáním zvonů,
posečká chvilinku pouhou,
než udolá mě spánek snem,
v němž noc mým věrným milencem.

Otvírám vrátka,
a plížím se tvým sněním.
Nepřijdu zkrátka,
se sladkým kuropěním?

Možná že zvím,
co duše tvoje skrývá;
Je to ten rým,
jež mlčením zpívá?

Snad jen pouhý rým,
jež tichounce se snáší.
Snad píseň, kterou sním,
když ráno noc zháší..
A já se budím posmutnělá,
Natruc vrátka zavírám
Však toužím mít víc, než jsem kdy měla,
své sny pošlapané sesbírám…

Není mi souzeno lekat se stínů,
tmou býti polapena.
S ranním sluncem splynu,
v jeho paprsky zahalena.

Jsem klíčkem k těm vrátkům,
jež jsi lehce zavřela;
zlatou nití z kolovrátku,
když přízi tkát si nesměla.

Jsem bděním v tvrdém spánku,
lehkou vílou bez těla;
rudou září u červánků,
jsem vírou, jež jsi nechtěla.