Se srmtí...

Tvář skrytou pohledu,
oči jen kus ledu.
Přec Tebe, tu nevinnou,
Tebe tu naleznou.

Zde ležíš tak líbezně,
lehce a bez bázně.

Ano, Ty již víš!
Ty již se nebojíš.

Však ve tvářích průvodu
dětský strach vidět je,
kdo bude ten následný,
kdo ze džbánu hořkosti
nyní se napije?

Zde se smrtí uleháš
na jedno lože.
Proč na mě tak naléháš?
Však modli se, Ó Bože!

Spolu tu budeme
na věčnost přikrytí.
Neboj se půjdeme
na hrob Tobě pro kvítí.

Jen řekni mi, vyber si,
kdo další bude?
Proč tak smutná jsi?
Kdo v průvodu zbude?!

Ukaž mi prstíkem,
jen ukaž.
Hle všimni si,
všichni maj stejnou tvář!

Čí to tvář je?
Tak pobledlá...
Ano je Tvoje.