Nebe je poseto tisíci hvězd,
bělavé perličky jitří mé smysly,
ukáži člověku jednu z těch cest,
které jsou ukrýté hluboko v mysli.
Pod klenbou s tisíci malými loučemi,
cítím se sám, cítím se malý,
klid a mír, který tak chybí nám na zemi,
z nebe se do našich srdcí jen valí.
Zatímco sobecky hrabeme pro sebe,
láska se vytrácí pryč z našich životů,
nejsme už ochotni pohlédnout na nebe,
ztrácíme víru a ztrácíme ochotu.
Ať už jsi kdekoli, znáš to i Ty,
lež a zlá závist na světě kraluje,
já věřím na lásku, jsou to jen sny...?
nebe je srdce, které nás spojuje.
co když jsou nám hvězdy naše skryty..
nebo jich snad září víc?
jediný kdo vybrat může, jsi zase jenom Ty
já chci odletět na Měsíc...
...od toho všeho pryč...
...snad vysvitne i ta má...
moc hezké:-) opět se ti povedla...
09.12.2007 17:23:00 | face to face