Anotace: ...a nějak je mi z toho dobře
...vlatně jsem tě jen políbila
a ty jsi mě objal
aby mi v noci nebyla zima
vše ostatní co se stalo
byl jen smutek
toužebně rozehraný
do doteků...
souznění
schované do tmy
uzlíček
klidových vypětí
vůně
...
Paradoxně
ranní kávu
piju vždy sama
emoce zamknuté
na klíč rozumu
nepřiznávám nic
co bys už dávno neveděl
a i to zapřu
závorami bezstarostných hovorů
víš
nemíním být bolavou povinností
a vlastně
když si to tak přiznám
nemíním být ničím
jen snad...
bezstarostností
smíchem
touhou
skromnost rozprostřená v hloubi duše
něžností zahalená,
zkoumá
zda ještě může a prosincový déšť šeptá
jdi dál ...
11.12.2007 23:35:00 | vapiti
nemíním tu stát..
jen tak..
nemíním se poddat..
jen tak..
budu dál hru hrát..
jen tak..
když není co dávat a není co brát..
je to vážně povidlově spíchnutý...
09.12.2007 17:09:00 | Bean
Kdybych měla napsat, co se mi na téhle básni líbí, akorát bych jí zkopírovala celou. Prostě- úžasná.
09.12.2007 16:49:00 | Veru