Anotace: dal jsem to do rubriky vlastenecké, ale myslím si že i toto je život. Tímto se chci omluvit holubům plzeňské katedrály sv. Bartoloměje
To byly časy, kolipak mi asi v té době bylo :)
22.04.2010 13:47:00 | BARBYE
Mno, jednou jsem také byla svému klukovi na přísaze, popravdě mě to nějak nebralo. Spíš jsem se už nemohla dočkat, až celá ta paráda skončí a budeme alespoň chvílu spolu. :o) Ale za básenku dávám ST, pač jsi mi připomněl časy, kdy to bylo docela fajn. To jsem byla takové skoro dospělé kuřátko :o))
07.01.2008 13:05:00 | NikitaNikaT.
Nevidím potřebu omlouvat se poplašeným ptákům. Když jsem skládal v tříašedesátém přísahu na budějovickém náměstí, tak jsem prožíval chvíle hrdosti a snad i pýchy, že jsem voják. Tehdy jsme byli dobře vycvičená a vyzbrojená armáda, ale dnes. Máme tu žolďáckou armádu, která má jediný zájem, plat. Hrdost a příslušnost k rodné zemi se vytratila.
12.12.2007 13:28:00 | Psavec
Pamatuju...byla jsem bráchovi...
11.12.2007 08:20:00 | Pišák
Když to beru z pozice mámy tu slavnostní přísahu,
byla jsem hrdá na své syny jak tam stáli v těch vyrovnaných řadách,najednou z dětí muži.Byla to jiná doba,ale někdy by dnešním hochům,některým ta vojna nezaškodila.
Báseň se mně líbí.Vzpomínka je pěkně zpracovaná.
10.12.2007 08:17:00 | s.e.n