MIMOCHODEM...
MIMOCHODEM...
.
rezignovala jsem
na stovky životních rolí
tolikrát jsem svlíkla kostým
a sestoupila z jeviště
s hlavou pod peřinou
jenže ta jediná naděje
která se naplní až čas dospěje do "jednou"
ta pořád ne a ne padnout
hloupá
to nevzdává
tisíckrát zmlácená
se zvedá
milionkrát rozsekaná
znova a znova srůstá
nevěsí hlavu
pod půltunovým závažím
a pořád tu je
s bolavýma nohama
od toho kolikrát mi lezla na záda
po nocích mi pod jejím bičem
tuhnou ruce
jak mě nutí objímat pěřinu
a šeptat slova do zdi
.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
já nevim, taky si občas ublinknem....:)
a jinak.... beznadějná nadějovost je i moje specialita....:)
12.12.2007 18:39:00 | Trdlo
.... je neměnnou pravdou ...
že člověk se může zvednout,
... jen pádem ...
a očistit se ....
protrpěním špíny ...
*- ... neudělá tě to sice méně zranitelnou,
ale rozhodně tě takové situace příště, nezastihnou nepřipravenou ... ...
11.12.2007 16:41:00 | HarryHH
Bojím se, že minimálně to co si člověk nadrobí si musí taky uklidit. Přestože jsem chlap s nevalným vztahem k pořádku, připadá mi, že stále více uklízím než drobím.
10.12.2007 13:47:00 | Dračičák
