Anotace: ...
Pozvali ji na křest nové knihy.
Tak moc tam chtěla být,
a zároveň cítila respekt.
Z první linie.
Z osobností.
(a zapomněla, že to jsou jen lidi).
Pak si vzala kus papíru a psala.
Sled myšlenek a pocitů,
ty věčné bláboly o lásce,
citech...
Hodně četla.
Pod vlivem Poetického slovníku
zařazovala díla do přihrádek ve své paměti.
Každý básník
(poezie stávala se jí věrnou)
měl své místo
přesně podle abecedy.
Tak stala se kritikem svého času.
Vše co napsala, bylo pod Vlivem.
A zapomněla, že básník je také jen Člověk.
09.01.2008 16:07:00 HarryHH
Kdysi, už je to hodně dávno
jsem záviděl slova básníkům
co psali život ve verších
To proto že naslouchal jsem málo
osudům lidským, vzlykům ..
hřbitova ve věncích
11.12.2007 23:24:00 vapiti
... a ještě k tomu nevěrná ...
opět mám po přečtení zabořenou bradu do dlaní a přemýšlím ...:-) chtěl bych chápat o trošilinku víc, ale nevím čeho se chytit ...
skvělá ...