Jeden se zbavil pout
Jeden se zbavil pout
Anotace: Občas ani nevím, proč ta pouta mám, někdy vůbec nevím, že jsem je měl, jen ten nápis na rukou stále připomíná jejich tíži, které mne zbavila.
V temném rožku ozvalo se kápě
za ním druhé, třetí... ticho.
Zvrásčelá kůže zatarsila cestu,
přehradila vodopád z kamene na kámen
a nervy drásající melodie vody
ukončila svůj pravidelný interval.
Rozum svým monotónem velel Zůstaň
a srdce řvalo... "utíkej"!
Zachrastil si okovy, nepovolily.
Tvé tělo vězelo v temné kobce,
vlastní strach nepřipouště pohyb.
Pak tikot vody porušil pravidla.
Jak vnutil si mu tmavé okovy,
změnil tóninu, rytmus, hlas...
počal vonět kaštanovým hájem.
Z kovových pout zazněla ukolébavka.
Staletá ocel unavena potokem citů
neradostně svolila k tvému propuštění.
Však zarytá špína z kruhů nevole
stvořila ti v kůži památník...
"pro strach z lásky...nikdy víc"
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
mi to připadá velice zvláštní - ta vykreslená atmosféra, výrazy, apod...líbí
23.02.2009 18:22:00 | kikis
po černé noci jsem tu ještě já
síla temna do probuzení
paprsek slunce tě změní
jsi celá má
dokonalá
v řece myšlenek spěchám dál
jít sám mlčky dál...
09.05.2008 09:41:00 | Rbb
Strach z lásky, ale jdi Kyline, to snad nemyslíš vážně. Musíš být trochu tvrďák, jinak tu lásku nepřežiješ.., tak se drž, pa
22.01.2008 14:17:00 | PatriceB
Dlouho jsem od tebe nic nečetla...:)a ikdyž jsi spoutaný byl,četlo se to hezky...
20.12.2007 23:17:00 | En
nikdy... to je pěkně záludný slovo... já bych se na něj vykašlala, co ty na to?? ;)
11.12.2007 20:34:00 | prostějanek
