Srdce mi buší čím dál tím rychleji,
z nevšedních zážitků posledních dní,
panáka dám si snad radši až později,
láskou jsem opilý a topím se v ní.
Daleko od břehu, daleko od lidí,
brzy už navždycky zhasne má svíčka,
na špičku nosu si někteří nevidí,
pošlu Ti polibek na oční víčka.
Poslední síly, jsem u konce s dechem,
nad řekou plnou zapomnění,
srdce mi obrůstá zeleným mechem,
který mé city v nicotu mění.
Kdysi prý mechy nebývaly na zahradách, jelikož se trávníky pravidelně hrabaly, ale s těmi lidskými srdci je to nejspíš pořád stejné..zelenají..
22.03.2009 10:47:00 | kikis