Výčitky

Anotace: ...už nevnímám

Výčitku za výčitkou
jak barevné korálky z pouti
navlíkáš
na provázek
mé osobnosti
jehlou svých nenálad

Je to jak mozaika
z drobných kamínků
mých neschopností

Nejspíš jsem zapomněla
slovíčka tvé řeči
poslední dobou
ti totiž nějak nerozumím

Zmateně přemýšlím
- impulzy stresu v hrudi-
jak dostat se do rovnováhy
mezi tím
čeho dělám příliš
a tím
co dělám jinak
než ty si představuješ

Mlčím
a sama sobě přiznávám
"tvé" chyby
ty své už znám nazpaměť
z tvých monologů

Mlčím
a čekám
s tím zvláštním pocitem
že se ti nezavděčím

přivírám oči
...ve vzpomínce
cítím tvá pohlazení...

Autor Lucie Teru, 12.12.2007

Přečteno 321x

Tipy 16

Poslední tipující: Radiii, maena, Lorraine, Alea - kometa kdovíco přinese, simsa, Bíša, Pišák, Martanka

Komentáře (6)

Komentujících (6)

Doporučit (0x)

Tisk

Komentáře

hodne se mi to libi..zejmena prvni dve sloky...

27.12.2007 20:52:00 | Radiii

Krásná báseň, z které hrozně mrazí...

12.12.2007 18:25:00 | Lorraine

Jo, jo, typický chlap. Nikdy není nic dobře a za všechno můžeš ty, nikdy on - i kdyby kvůli tomu měl otočit Zemi třikrát kolem dokola (alespoň slovně), a vyjmenuje ti, cos všechno měla a neměla a dělala a nedělala... A dělají to tátové i partneři. A pak ať mi někdo něco říká o mužské logice.

A je to výborně podáno :-)

12.12.2007 18:15:00 | Alea - kometa kdovíco přinese

Jsi dobrá, líbí se mi tvůj styl..

12.12.2007 16:06:00 | Pišák

Nemám slov...

12.12.2007 16:05:00 | Bíša

Moc hezky napsané. A tak pravdivé.

12.12.2007 16:04:00 | danaska

Návštěvnost

Výčitky

Výčitky

Uživatel

» Registrace

» Zapomenuté heslo?

Autoři online (1)