Strach

Anotace: nevím, co bych k té básni napsala, snad jen to, že se zrodila z velkého strachu.....

Hrdlo mi ruka chladná svírá,
A ze tmy oko temné do tváře mi zírá.
Nohy mám slabé, nechce se jim stát,
A hlava velí rychle utíkat.
Tělo se chvěje, hlas je ztracený,
A život můj je náhle bezcenný.

Však přece kdesi v hloubi mého srdce
Je jiskra, která vzdát se nikdy nechce
A nutí mě se bránit zoufale té noci,
Té děsivé a silné strachu moci,
Jež krutě pokouší se měnit lásku v prach
A kterou všichni nazýváme STRACH!

Tak proti tomu hrozivému nepříteli stojím
A opravdu se stále hrozně bojím,
Že zklamu, že mu podlehnu a zhynu
A že na tom všem jen já mám vinu,
Za kterou pykám, trest svůj přijímám
A shovívavost osudu už nečekám.

Jediné, co v téhle chvíli hrůzy vím,
Že lásku svou já nikdy nezradím.
A ať bude můj úděl krutý sebevíc,
Půjdu svou cestou, třeba zmírajíc!
A třeba prohraju a v slzách utonu,
Však o jediný krok já necouvnu.