Chlápek z krému

Anotace: docela psycho...:'( nějak se s tim nemůžu pořád srovnat... napsala jsem to jako reakci na obrázek takovýho fakticky divnýho chlápka na obalu od krému, kterej jsem koupila kamarádce k Vánocům... Nevyrovnala jsem se s tím jeho pohledem...

Chlápek z krému
každý můj pohyb vidí
proč poskytnu ho tělu svému
když odporný je, cizí.

Důvod hledám, nenacházím
kouká na mě čím dál víc
přemýšlím, co počít mám si
dochází mi...že asi nic.

Zžíraj mě ty jeho oči
jak kdyby chtěl něco říct.
A co teprv to obočí...
neříká mi zhola nic.

Jsem snad blázen?...
zkoumám chlápky na krémech-jejich oči, řasy, rty,
začínám se bát nejen jich,
to ten okolní svět mě děsí.

Děsí mě natolik,
že skládám básně,
snažím se rýmovat,
jde mi to krásně...xDxD

Přestávám přemýšlet,
zaobírám se ničím,
vzpomínky v hlavě přemítám,
vím, že se takhle zničím.

Žádám vás o radu,
co dělat mám?
Už vím, že neděsí mě samotný chlápek,
ale celý svět- dochází mi, že ho vlastně vůbec neznám.

Neznám ho stejně,
jako neznám chlápka na krému,
najednou mi blesklo v hlavě,
že stačí ztratit strach, trému,
otočit krém a chlápek zmizí...

Ráda bych to zkusila,
vím však, že to nepomůže.
Nebude zde sice chlápek,
ale stále tu budu já s představou,
co mě tolik vyděsila.

Mrknul na mě, vidělas to?
No tak, Jano, posloucháš mě?
Proč zas mlčíš?
Nenechávej mě tu s ním zas samotnou.

Vím, že samotná jsem byla vždycky,
žádná Jana není,
ani chlápek nepohnul se,
je to všechno jenom pouhý výplod mého snění.

Krém s chlápkem,
dárek pro mou kamarádku...
nyní bude ničit ji?
nemyslím si, bude stále se mnou ten chlapík,
co má patku
a úsměv,
takový, co nemizí...