nesnášim rozhovor

Anotace: taková básnička,vzniklá z blbý nálady

nesnáším rozhovor: „ahoj“ „čau“ „jak je?“ „jo dobrý a ty?“ „jo taky“ „tak ahoj já už musím...“
proč to takhle je? a já ti víc říct nesmím....
jen jedna láska je dokonalá-ta nešťastná
a pak ta,co dokonalá není-ta šťastná....
topím se v slzách,útěchu hledám,
marně jen pátrám po tom,co nemám.
bolí to bolí,život mě skrze led odsoudil
tak jako ticho, v tvé duši jsem zabloudil.
bojím se,že mě tu necháš na pospas osudu,
věrnost mi nedáš a to je to jediné,co já dovedu.
trápit se nechci,nechci ani působit trápení
však jedna je naděje a to: zapomnění.
věřit,že city ti k lásce stačí je pošetilé
věřit však,že city ti nestačí je úmorné...
běž a už se nevracej do života mého,
tak jako srdce chlapce pošetilého.
tohle je všechno,co jsem kdy měla
jenže,aby to tak rychle skončilo,to jsem nechtěla.
smutek je jen malá část života,
proto má málo písmen jenž tak tiše procitá...